Prosecký chrámový sbor

Kdo jsme?

Jsme společenství lidí s láskou k hudbě, kteří svůj talent uplatňují při liturgii. Usilujeme o hudební krásu bohoslužeb jak na Proseku, tak svým příkladem i širšímu okolí. Záleží nám na tom, aby hudba podporovala modlitbu, vytvářela důstojnou atmosféru a přiváděla lidi blíž k Bohu.

Zároveň jsme dobrá parta – máme radost ze společného zpívání, z učení a práce na sobě, ale také z přátelského posezení po zkoušce či po mši. Máme rádi dobré jídlo, pití, srandu a různé společné akce, protože hudba není jen disciplína, ale i radost.

Je toto prostě jen farní sbor jako každý jiný?

Ano i ne.

Jeden (bohužel) unikátní aspekt je, že pracujeme se mší jako hudebním celkem. I běžné „písně pro lid“ a ordinárium mohou být provedeny kvalitně.

Mnoho sborů věnuje velké úsilí náročným koncertním skladbám, často se ale pak stává, že ty nejzákladnější prvky liturgie zůstávají na okraji pozornosti. Pak po nádherné skladbě následuje píseň, která působí stylově i kvalitativně o několik tříd níž. My se snažíme o opak: o konzistentní krásu, čistotu a stylovou jednotu od vstupního zpěvu až po závěrečný – hudba má liturgii sloužit, ne ji překřičet.

Další nezvyklou vlastností je naše „volná“ členská základna. Nevyžadujeme stoprocentní docházku ani pevné závazky na měsíce dopředu – chápeme, že lidé mají práci, studium, rodinu a další povinnosti. Každý se proto zapojuje podle svých možností: někdo chodí pravidelně, jiný jen občas, třeba před konkrétní slavností. Důležité je, že každý přistupuje k účasti zodpovědně, s respektem k ostatním a k nárokům společné práce, a že společným cílem je důstojný hudební výsledek.

Kdy jsou zkoušky?

V současnosti bohužel sbor pravidelné zkoušky nemá, na každou bohoslužbu se organizuje ad hoc. Ale rád by je měl v pondělky večer (s následným dobrovolným společenským posezením).

Co zpíváme?

Především Mešní zpěvy, které tvoří přirozený základ liturgie a umožňují zapojení celého shromáždění. K tomu zpravidla nějaká moteta ze 16.–18. století, která se stylově dobře pojí s charakterem mše.

Vyhýbáme se stylovému „mišmaši“ a neladícím kombinacím jen proto, aby program vypadal „pestře“. Neděláme „figurální mše“.

Příležitostně také spolupracujeme se Svobodným hudebním bratrstvem či jinými instrumentalisty, mnoho sboristů je samo instrumentálně činných.

Jak to tak zní?

Ukázky najdete na YouTube.

Nebylo by lepší zpívat Rybovku / Mozarta / Gjeila / Hradišťan / Oceans / mongolský hrdelní zpěv…?

V Praze je mnoho sborů, jistě není problém si najít takový, který zrovna vám bude vyhovovat.

Je potřeba umět zpívat z not?

Samozřejmě. Nebo aspoň je potřeba se to chtít naučit :-)